Porodní workshop

Srdečně Vás zveme na porodní workshop :

 

• Neuškodit – léky, přístroje – mohou celkový stav ženy během porodu zlepšit, ale také zhoršit, vždy je potřeba zhodnotit efektivitu, ale i riziko

 

• Pozor na řeč: lépe při porodu nemluvit, než dávat autoritativní pokyny

 

• Být autonomní- možnost volby a informovaného výběru – každá rodící žena by měla být informována, co se s ní bude dít, vždy dát šanci, aby žena rozhodnutí pochopila, lépe ještě ji tam odborně navést 

• Opírat se o vědecký důkaz: je potřeba mít s sebou databáze výzkumu o tom co je historicky a  vědecky prokázáno

 

• Cokoli děláte, dělejte ve prospěch ženy a ne ve prospěch poskytovatele péče

např. s.c. se častěji provádějí  Po-Pá 8-17, stejně i kleštové porody – to je vědecky dokázáno ! 

 

Ve správný čas dělat správné věci, když si nejste jisti co dál, odejděte za dveře, několikrát  se nadechněte, znova situaci promyslete : pak se vrátíte máte řešení a  když ne, pomůže výměna porodní asistentky. 

 

 

 

Mgr. Irena Raisnerová 

Oxytocin – hormon lásky, důvěry a klidu

Co je dobré o něm vědět 

Oxytocin je látka (odborněji – neuropeptid, hormon), kterou naše tělo vytváří přirozeně – nejvíce při porodu, kojení, ale i při objetí, doteku, pohledu do očí nebo při společném smíchu. Často se mu říká „hormon lásky“ nebo „hormon napojení“, protože posiluje vztahy mezi lidmi a pomáhá nám cítit se v bezpečí.

Oxytocin při porodu – nezbytný pomocník

Během porodu hraje oxytocin hlavní roli, stává se hlavním průvodcem celého děje. Je to právě on, kdo spouští a posiluje děložní stahy, které pomáhají miminku přijít na svět. Jeho účinek se projevuje rytmicky – stahy se střídají s klidovými fázemi, během nichž tělo odpočívá a znovu nabírá sílu.

 Tím, že pomáhá děloze stahovat se, posouvá porod kupředu. Když má žena kolem sebe klid, teplo, podporu a pocit bezpečí, tělo ho přirozeně uvolňuje víc – porod pak může probíhat plynuleji a méně bolestivě. Naopak stres, hluk nebo pocit ohrožení tvorbu oxytocinu tlumí, a porod se může zpomalit.

Zdůrazněno:

 Aby mohl oxytocin přirozeně působit, potřebuje žena pocit bezpečí, tepla a důvěry. Tělo totiž reaguje velmi citlivě – když je žena ve stresu nebo má strach, aktivuje se hormon adrenalin, který působí opačně: zpomaluje porod a tvorbu oxytocinu tlumí. 

Představte si to jako v autě, oxytocin jako pedál plynu, který pohání a adrenalin jako brzdu, tedy útlum porodního procesu. 

Proto má velký význam prostředí, ve kterém žena rodí – tlumené světlo, klid, přítomnost blízké osoby, respekt a trpělivost okolí.

Zajímavé je, že oxytocin nepůsobí jen na dělohu, ale i na mozek. Vytváří v ženě pocit propojení s dítětem, posiluje instinkt chránit a pečovat. Díky němu se žena může uvolnit, vnímat porod jako přirozený proces a lépe naslouchat svému tělu.

Mnoho výzkumů (např. práce švédské vědkyně Kerstin Uvnäs Moberg) ukazuje, že oxytocin má také analgetické účinky – pomáhá tlumit bolest, snižuje hladinu stresových hormonů a podporuje pocity klidu a jistoty. Jinými slovy, když má žena kolem sebe podmínky, které umožňují přirozený průběh porodu, tělo samo vytváří „vnitřní prostředí“ pro porod bez zbytečného napětí.

Po narození dítěte přichází další vlna oxytocinu – tělo tím podporuje vypuzení placenty, zástavu krvácení a zároveň otevírá prostor pro první kontakt s dítětem. Ten bývá jedním z nejsilnějších okamžiků v životě ženy.

 

Oxytocin po narození dítěte

Po porodu se oxytocin vyplavuje ve velkém, zvlášť když se maminka a miminko mohou hned obejmout a být v kontaktu „kůže na kůži“. Tento kontakt pomáhá:

• spustit tvorbu mateřského mléka,
• posílit vazbu mezi matkou a dítětem,
• uklidnit novorozence i maminku,
• snížit riziko poporodního smutku.

Oxytocin v každodenním životě

Oxytocin ale není jen „porodní hormon“. Uvolňuje se i při každodenních drobnostech – při mazlení, kojení, zpívání, masáži, společném smíchu nebo dokonce při pohledu na spící miminko. Každý okamžik lásky, blízkosti a důvěry podporuje jeho tvorbu.

A nejen u maminek – i tatínkové a partneři ho vytvářejí, když jsou s dítětem v kontaktu. Díky tomu se posiluje i jejich vztah k miminku.

Jak oxytocin podpořit

• Dopřejte si klidné a bezpečné prostředí při porodu i po něm.
• Dotýkejte se – obejmutí, hlazení a tělesná blízkost jsou ten nejpřirozenější lék.
• Dýchejte zhluboka, zpomalte, buďte v přítomném okamžiku.
• Věřte svému tělu – ví, co dělá.
• Obklopte se lidmi, u kterých se cítíte v bezpečí a přijatá.

 

🕊 Oxytocin nám připomíná, že láska není jen pocit – je to i biologie. (úžasný Lipton Bruce – významný americký biolog, Líbánkový efekt)

 Každý klidný dotek, úsměv nebo pohled do očí vašeho dítěte pomáhá tělu uvolnit sílu, která spojuje, hojí a chrání.

Oxytocin je jedním z nejzajímavějších hormonů, které naše tělo vytváří. Je přítomen ve chvílích, kdy jsme v blízkosti lidí, které máme rádi – když se objímáme, smějeme, hladíme, nebo když držíme své dítě v náručí. Právě proto se mu často říká hormon lásky, důvěry a napojení.

V těle ženy hraje oxytocin výjimečnou roli – zejména v období těhotenství, porodu a mateřství. Pomáhá děloze připravit se na porod, spouští kontrakce a později také tvorbu mateřského mléka. Ale jeho význam je mnohem hlubší než jen biologický. Oxytocin je také hormonem vztahu, který pomáhá budovat pouto mezi matkou a dítětem, přináší pocit bezpečí a uvolnění, zklidňuje tep i dech.

Když je žena v prostředí, kde se cítí v klidu a důvěře – obklopená lidmi, kteří ji podporují a nenařizují –, tělo přirozeně vytváří více oxytocinu. Díky tomu může porod probíhat plynuleji, klidněji a s menší bolestí. Naopak stres, strach, světla, hluk nebo pocit nátlaku tvorbu oxytocinu brzdí.

Tento hormon nám tedy připomíná, jak úzce je porod i mateřství propojeno s emocemi. Není to jen fyzický proces – je to i hluboké citové dění v těle i duši. Každý dotek, každé pohlazení, každý okamžik blízkosti spouští v těle řetězec reakcí, které nás doslova „ladí“ na lásku, klid a vzájemnost.

Jak přirozeně podpořit tvorbu oxytocinu

Oxytocin je velmi citlivý hormon – reaguje na naše emoce, prostředí i způsob, jakým se k sobě chováme. Vzniká, když se cítíme v bezpečí, milovaní a přijímaní. Není možné ho „vynutit“, ale dá se jemně podporovat.

Jak na to?

🕯 1. Klidné a důvěrné prostředí

Tělo oxytocin uvolňuje nejvíce tehdy, když je žena v klidu a v prostředí, kde se cítí chráněná. Tlumené světlo, teplo, minimum ruchů a známé tváře – to vše pomáhá tělu uvolnit napětí. Strach nebo stres naopak vyplavují adrenalin, který tvorbu oxytocinu blokuje.

🤱 2. Kontakt „kůže na kůži“

Bezprostřední dotyk matky a dítěte po porodu je jedním z nejsilnějších podnětů pro vyplavení oxytocinu. Kůže reaguje na teplo, vůni a rytmus dechu druhého člověka. Tento kontakt podporuje nejen laktaci, ale i hluboké citové propojení.

💞 3. Kojení a blízkost

Každé kojení spouští přirozené vlny oxytocinu – při sání dítěte tělo automaticky reaguje a uvolňuje hormon, který napomáhá výtoku mléka a posiluje vazbu mezi matkou a dítětem. Ale i maminky, které nekojí, mohou oxytocin podporovat mazlením, hlazením a očním kontaktem.

🕊 4. Dotek a objetí

Objímání, držení za ruku, masáž nebo jemné pohlazení – i tyto jednoduché projevy blízkosti mají silný účinek. Dotek stimuluje nervové dráhy, které vedou až do mozkových center uvolňujících oxytocin. Týká se to i partnerů – společná blízkost a důvěra prospívají celé rodině.

🎶 5. Hudba, zpěv a dech

Zpívání, pomalé dýchání nebo klidná hudba pomáhají tělu přepnout do stavu uvolnění. Mozek se zklidní, srdce bije pomaleji a tělo snáze produkuje oxytocin. Proto je zpěv nebo poslech jemné hudby v těhotenství i po porodu přirozeným nástrojem zklidnění.

🌿 6. Vůně a teplo

Teplá sprcha, koupel nebo známá vůně (např. levandule, růže, vanilka) pomáhají tělu navodit pocit pohody. Hormonální systém reaguje na smyslové vjemy velmi silně – to, co je příjemné, podporuje uvolňování oxytocinu.

💬 7. Podpůrné vztahy

Slova útěchy, pochopení a důvěry jsou pro oxytocin stejně důležitá jako dotek. Když žena cítí, že jí někdo rozumí a stojí při ní, tělo reaguje uvolněním – a oxytocin proudí.
Oxytocin nepotřebuje dokonalé podmínky – potřebuje přijetí, dotek, klid a lásku. Každý okamžik, kdy se žena cítí v bezpečí a v propojení s dítětem či partnerem, podporuje její tělo, aby mohlo dělat to, co umí nejlépe – pečovat, milovat a rodit s důvěrou.

 

Pojďme si na závěr sdělit základní rozdíly mezi oxytocinem přirozeným a umělým:

 PŘIROZENÝ OXYTOCIN

 Vznik: Tělo si ho tvoří samo – přirozeně a pulzně.
           Spouštěče:

• dotek, objetí, hlazení
• důvěra, pocit bezpečí
• intimita, láska
• klidné prostředí bez stresu

Působení:

• stimuluje děložní stahy při porodu
• podporuje uvolnění endorfinů, což způsobí méně bolesti
• podporuje otevírání děložního hrdla
• po porodu pomáhá vypuzení placenty
• zajišťuje navázání kontaktu matka – dítě a tvorbu mléka

 Přirozený oxytocin působí v mozku i těle, tedy nejen fyzicky, ale i emočně – vytváří pocit klidu, blízkosti a důvěry.

 

 UMĚLÝ OXYTOCIN (Syntocinon, Pitocin)

 Vznik: Chemicky vyrobený v laboratoři (má stejnou molekulu, ale podává se jinak).
 Podávání: Intravenózně – pomocí kapačky, aby se vyvolaly nebo zesílily kontrakce.
 Působení:

• vyvolává děložní stahy (často silnější a pravidelnější)
• neprochází do mozku → nevyvolává pocit klidu ani lásky, jen kontrakce
• může vést k bolestivějšímu porodu, protože chybí přirozené endorfiny
• tělo někdy reaguje stresem → zvyšuje se hladina adrenalinu, což může porod ztížit

 

 

Přirozený oxytocin je klíčový pro fyziologický a prožitkově pozitivní porod.

Umělý oxytocin může být užitečný v případě komplikací nebo zpomalení porodu, ale měl by být používán citlivě a s vědomím jeho limitů.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Mgr. Irena Raisnerová 

Bývalá porodnice ve Vrchlabí – vzácná vzpomínka na český průkopnický přístup k podpoře fyziologického porodu – k porodům do vody

Vrchlabí, město pod Krkonošemi, nese ve své paměti jednu výjimečnou kapitolu českého porodnictví. Bývalá vrchlabská porodnice, dnes už uzavřená, se zapsala do historie jako místo, kde se začaly prosazovat porody do vody – tehdy odvážná a určitá alternativa, která nabízela matkám i dětem klidnější a šetrnější příchod na svět.

Pod vedením osvícených lékařů a porodních asistentek se Vrchlabí stalo symbolem respektu k přirozenosti porodu. Ve zdejších vanách se narodilo více než 1500 takzvaných „podvodníčků“ – dětí, jejichž první dotek s novým světem byl zprostředkován prostředím vody, tepla a klidu.

Porodnice byla unikátní i v tom, že nabízela ženám a jejich rodinám nadstandardní ubytování. Do porodního sálu často nevstupovala jen matka, ale i partner či doprovázející, kteří se mohli účastnit této intimní chvíle. Bylo zde silně dbáno na soukromí, porody se vedly v tichosti převážně za doprovodu porodní asistentky, za doprovodu hudby a mnohdy v jemném přítmí – vše pro vytvoření prostředí, které odpovídalo jedinečnosti okamžiku.

To, co se dnes ve zdravotnictví propaguje jako moderní standard – možnost přirozeného porodu, důraz na hotelové vybavení pokojů, respekt k přání ženy, umožnění rodit v různých polohách a zapojení rodiny do procesu – bylo ve Vrchlabí samozřejmostí už před téměř třiceti lety.

Základem všeho přitom nebyly jen dobré podmínky či atmosféra, ale především výborná znalost fyziologie porodu. Právě díky tomu se zde podařilo spojit odbornost s lidským přístupem a vytvořit model, který byl inspirací i pro další porodnická pracoviště.

Ačkoliv už dnes porodní sály ve Vrchlabí nefungují, vzpomínka na více než dvou tisícovku dětí narozených do vody a na rodiny, které zde mohly v klidu a intimitě přivést na svět nový život, zůstává trvalou součástí paměti města i českého porodnictví.

Milena Dvořáková, BSc

Do Vrchlabské porodnice dojížděly ženy i  z Prahy za pomoci pražských porodních asistentek. Vzdálenost 150 km, bylo potřeba zvládnout i s kontrakcemi v autě, ovšem stálo to za to. Uvítala vás v 5.patře vodní fontánka a hlavně ticho, odborně vyškolený personál s úsměvem a klidným hlasem a lékař ,který podporoval co nejpřirozenější porod v daném okamžiku. Pokoj hotelového typu a možnosti  porodu, které se dnes nabízejí na internetu jako žhavé novinky, byly běžnou součástí péče o ženu a dítě. 

Věděly jsme že : 

jak žena porodí, ovlivní to celý její život. Jako porodní asistentky jsme využily každou volnou chvílí ke vzdělávání a ihned jsme to používaly v praxi. Lékaři nás podporovali a spolupráce s nimi, byla samozřejmostí. 

 

Je povinností celého týmu, který se o ženu během porodu stará, aby pracoval  na správném porodním procesu. 

Porod do vody zlepšuje matčino pohodlí, spokojenost, snižuje trauma. 

Dítě má v neurologii mozku naprogramováno narození, stejně tak jako přisátí k prsu.  Stačí pozorovat, mít prognozu porodu a ženě nabídnout možnost porodu do vody. 

Přidejte VODU k porodu! Voda přithuje lidi!, dítě dělá Taiči a dospělí KUNG - FU. 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Education, criteria and dokumentation. 

Při vyplňování anamnézy v těhotenských průkazkách, kterých jsme mimochodem vyplnily tisíce, nás upoutalo, že málo kdo ví, co je to přirozený porod ? 

Mgr. Irena Raisnerová 

    Takže ,  pojďme vysvětlit základní pojmy co je přirozený co vaginální a co je operativní porod: 

1. Přirozený porod (fyziologický porod)

• Tímto pojmem se označuje porod, který probíhá spontánně, sám začne a sám skončí bez jakýchkoli medicínských zásahů a komplikací.
• Obvykle znamená, že kontrakce začnou samy, porod postupuje vlastní dynamikou a dítě se narodí vaginálně.
• Nepoužívají se umělé zásahy jako císařský řez, kleště, vakuumextraktor ani léky k vyvolání porodu (oxytocin, prostaglandiny), pokud to není nutné.
• Mohou se využít jen drobné podpůrné metody (např. nástřih hráze, pokud je nezbytný).

2. Vaginální porod

• Tento termín označuje porodní cestu – dítě se narodí přes porodní cesty (pochvu), na rozdíl od císařského řezu. Vaginální porod může být i indukovaný porod a porod za použití léků
• Vaginální porod může být přirozený (spontánní) nebo asistovaný/operativní – například za pomoci kleští nebo vakuumextraktoru.
• Tedy: každý přirozený porod je vaginální, ale ne každý vaginální porod je přirozený.

3. Operativní porod.

• Označuje porod, při kterém je nutný lékařský chirurgický zákrok nebo instrumentální zásah.
• Patří sem:
• Císařský řez (sectio caesarea) – dítě se rodí chirurgickým řezem břišní stěnou a dělohou.
• Vaginální operativní porod – tedy porod, kdy se dítě narodí pochvou, ale za použití nástrojů (porodnické kleště, vakuumextraktor).
• Operativní porody se provádějí při komplikacích, nebo pokud je ohroženo zdraví matky či dítěte

👉 Shrnutí:

• Přirozený porod = spontánní, bez zásadních zásahů.
• Vaginální porod = porodní cestou přes pochvu (může být přirozený i asistovaný).
• Operativní porod = porod s chirurgickým/instrumentálním zásahem (císařský řez, kleště, vakuum).

 

Hlavní náplní porodní asistentky je zachovat zdraví žen a dítěte v dané situaci a v jejich  dlouhodobém zdraví ve spolupráci s lékařem. Tak by to mělo být. Každý má své pole působení a je super, pokud oba dodržují své  profesní hranice. 

Pojdmě si říct, co je náplní činnosti porodní asistentky: 

Porodní asistentka cíleně nevnucuje ženě medicínské informace. 

Těhotenství je buď pravidelné, nepravidelné nebo patologické. 

Optimální návštěva porodní asistentky je okolo 28.týdne těhotenství, nejpozději okolo 36. týdne těhotenství, může však kdykoliv se poradit.

Naše profese patří mezi preventivní profese. Poradí Vám jak mít přirozený porod, který je bezpečím pro ženu a dítě, tak to bylo z pohledu nekonečné inteligence totiž prapůvodně zařízeno. 

Porodní asistentka pečuje o dělohu během těhotenství, při porodu a po porodu. Víte co to znamená ?

Pečuje o močový měchýř, pečuje o střeva a o pochvu, celkem důležité orgány, aby zůstaly ve zdraví i po přivedení potomka na svět. 

Pečuje o nervovou soustavu žen, o pitný a jídelní režim. 

Pokud se proces těhotenství, porodu nebo poporodní období odchýlí od fyziologie předává ženu do péče lékaře. 

Začátek porodu a jeho správné rozeznání je jednou z náplní porodní asistentky. Vedení fyziologického porodu, včetně ošetření poranění 1.stupně. 

Co není náplní porodní asistentky : 

UZ vyšetření, screeningy,  péče o ženu nemocnou, péče o  patologicky probíhající těhotenství, péče o ženy, které preferují lékařkou péči. 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Mgr. Irena Raisnerová

Co je dobré vědět před podepsáním informovaného souhlasu                                        

Co je to ta  indukce porodu  či otázka ze strany lékaře : Viďte, už by jste to chtěla mít za sebou ? 

Indukce porodu je umělé vyvolání porodu lékařskými prostředky, pokud spontánně nezačne sám, ale je potřeba těhotenství ukončit (například z důvodu zdravotního stavu matky či dítěte, přenášení těhotenství nebo jiných komplikací).

👉 Používají se k tomu se různé metody:

• Léky (hormony, prostaglandiny, oxytocin) k vyvolání děložních kontrakcí.
• Mechanické metody (např. balónkový katétr k otevření děložního hrdla).
• Umělé protržení plodových obalů (tzv. amniotomie).

Cílem je nastartovat pravidelné kontrakce a postupné otevírání děložního hrdla, aby se porod rozběhl.

 

Než se tuto nevratnou intervenční metodu rozhodnete podstoupit, pojďme si některé náležitosti objasnit:

          

Hlavní principy indukce porodu, než se ji rozhodnete podstoupit

1. Informované rozhodování
    Žena by měla dostat vyvážené, srozumitelné informace o možných přínosech, rizicích i alternativních řešení.
    Také se doporučuje klást otázky poskytovatelům péče – např. „jaký je důvod indukce v mém případě?“, „jaká jsou rizika i přínosy?“ apod.
2. Kritika rutinních doporučení indukce
   Je obecně známo, že řada protokolů či směrnic, které nabízejí indukci “protože je to běžné”, nemá jasné důkazy pro všechny ženy nebo situace.
3. Vyvažování rizik a intervencí
   Indukce porodu nesou s sebou rizika: jako jsou zvýšená frekvence dalších intervencí (např. použití oxytocinu, monitorování, možná vyšší pravděpodobnost císařského řezu). 
4. Intervence mají tendenci vést k dalším intervencím v tzv. “intervenční kaskádě“.
5. Kontextuální přístup / individuální péče
   Podle přístupu nelze mít “univerzální model”, který by platil pro všechny. 
6. Místo toho by se mělo zohlednit konkrétní těhotenství, anamnéza, rizikové faktory ženy i plodu. Směrnice a protokoly vznikají spíše pro populaci než pro konkrétní osobu – a že žena by měla mít možnost říci – ne. Což není jednoduché pod tlakem situace, kde nejsem odborník, nacházím se totiž v osobě laika. 
7. Uvědomělá komunikace a otázky
   Je vhodné klást otázky, abyste mohla lépe porozumět důvodům, rizikům a výhodám nabízené indukce.
8. Sledování nové evidence a otevřenost ke změně doporučení : což mnohé ženy před porodem nejsou schopny, protože se v tom neorientují ani odborníci. Pouze opakují, jste 41+3  a vaše dítě může umřít?Kdo je to schopen ustát ?  Při sledování nových studií se zjistilo, že některé dřívější “jistoty” se ukazují být méně pevné, než se předpokládalo.
   Např. změna doporučení indukce z  42. týdne na 41+3 byla podle jedné dánské studie spojena s vyšším počtem intervenčních porodních zásahů, bez jasného snížení nežádoucích porodních výsledků. 
9. Zaměření na zkušenost ženy / kvalitu péče
   Kromě fyzických rizik/přínosů je potřeba zdůraznit i aspekty, jako je zkušenost ženy, spokojenost, pocit autonomie a psychologické důsledky.
10. Některé ženy uvádějí, že neměly dost informací, nebo že byly “vedeny”, spíše než, aby byly aktivními účastnicemi rozhodnutí.

 

Co to v praxi znamená — shrnutí v bodech

• Indukce není automaticky “lepší volba” pro všechna těhotenství; někdy může být opodstatněná, jindy může být rozumnější počkat.
• Žena by měla mít možnost rozhodnout se na základě plných jí srozumitelných informací.
• Je důležité ptát se na důvody, alternativy, rizika i přínosy.
• Nepodceňovat psychologické a zkušenostní aspekty (jak se bude žena cítit, jaká bude kontrola nad těhotenstvím/porodem).
• Je nezbytné dodržovat individuální přístup — co je dobré pro jednu ženu, nemusí být dobré pro jinou.
• Sledovat aktuální výzkum, protože doporučení se mohou měnit.

 

Otázky, které se vyplatí položit, pokud je Vám nabídnuta indukce porodu

1. Proč se mi indukce doporučuje?
• Je to kvůli mému zdravotnímu stavu, stavu miminka, nebo “jen” proto, že jsem po termínu?
• Jaké konkrétní riziko mi hrozí, pokud porod nezačneme vyvolávat?

2. Jaké jsou možné přínosy a rizika?

• Jak mi indukce může pomoci?
• Jaká rizika (např. další zásahy, císařský řez, větší bolest, stres pro miminko) s sebou nese?

3. Jaké existují alternativy?

• Je možnost vyčkat a být pečlivě sledována (tzv. “očekávací management”)?
• Jsou možné jemnější metody (např. mechanické metody, membránový “sweep”)?

4. Co se stane, když indukci odmítnu nebo odložím?

• Co to znamená pro mě a dítě?
• Jak často by mělo probíhat monitorování?

5. Jak bude samotná indukce probíhat?

• Jaké metody se použijí (Prostin, balónkový katétr, oxytocin, prasknutí vaku blan)?
• Jak dlouho to obvykle trvá?
• Co když se porod po indukci nerozeběhne?

 

Další doporučení:

• Ptejte se na data: Jaké jsou statistiky v této konkrétní porodnici? (např. úspěšnost indukcí, procento císařských řezů po indukci)
• Vnímejte své pocity: Rozhodnutí není jen o číslech, ale i o tom, jak se cítíte Vy sama.
• Máte právo říct NE: Žádná doporučená indukce není povinností. Rozhodnutí je vždy na Vás.
• Nepodléheje tlaku: “Je to běžný postup” nebo “děláme to tak všem” není argument. Zkuste obdržet více názorů. 

 

K doplnění je dobré sdělit, že žena může i sama přispět k přirozenému spuštění porodu:

                                                                                                       Přirozené možnosti:

• Pohyb
  Chůze, jemné cvičení nebo houpání na gymnastickém míči pomáhá hlavičce sestoupit a stimuluje dělohu.
• Pohlavní styk
  Sperma obsahuje prostaglandiny, které napomáhají změknutí čípku. Orgasmus zase může vyvolat děložní stahy.
• Stimulace bradavek
  Masáž nebo odsávání podporuje uvolňování oxytocinu – hormonu, který vyvolává kontrakce.
• Teplá sprcha či koupel
  Teplo uvolňuje svaly a může pomoci nastartovat porod.
• Bylinky a strava
  Maliníkový čaj posiluje děložní svaly, lněné semínko zlepšuje připravenost porodních cest. Některé ženy zkoušejí i pálivá jídla nebo ananas.
• Relaxace, masáže, aromaterapie
  Uvolnění a pocit bezpečí podporují nástup přirozené porodní činnosti. A v neposlední řadě i akupunktura či kraniosakrální terapie.